Zrcadlo

Pudr na obličeji.
Kolem očí a úst bílé kruhy.
Rudé rty.
Obtažená obočí.
A veliký červený nasazovací nos.
Pohled do zrcadla, cvičný úsměv.
Tolikrát opakovaná rutina.
Ale dnes je něco jinak.
Prostě to nejde.
Koutky úst se nezvednou ani o milimetr.
Cítí, že už nemůže.
Zavírá oči.
Zpod víček mu utíká první slza. Představuje si, jak se líčidla smývají, velké bílé kapky padají a o zem se rozprsknou do všech stran, až má obličej úplně čistý. A zase je to on sám, bez nánosů pokrytectví.
Nedokáže dělat lidi šťastnými, když šťastný není.
Otevírá oči.
Nezměnilo se nic.
Tak tedy…
Úsměv!