Vysvobození

Studená cela. Ani nevěděl, jak dlouho tu je, ve tmě, sám, ke kameni přikován. Minuty se tu vlekly jako století, století mohla plynout jako voda. Jeho mysl, chřadnoucí stejně jako tělo, mu donekonečna, k zbláznění, promítala okamžik pádu, tu osudnou bitvu, ve které skončil poražen. Pokořený, bezmocný, slabý. Když se otevřely dveře, zdráhal se přijmout tu naději, která vcházela v podobě mladého muže. Ale vysvobození přišlo, s každým douškem vody jeho síla rostla. S tichým prasknutím zmizel poslední kruh okovů z olova. Kostěj Nesmrtelný byl volný.
O mnoho verst dál procitla Marja Morevna z olověného spánku s pronikavým výkřikem děsu.