O zbrojířích Na Louži

Kaplička mečířů se krčila úplně vzadu a moc lidí ji nenavštěvovalo, jenom o svátcích v ní seděl celý staroměstský zbrojířský cech. Vždycky seděli tiše. Modlili se ve svém mlčení vědomi si toho, že pod jejich rukama rostou nástroje porušující páté přikázání. Ke zpovědi se dostavoval málokterý z mistrů i tovaryšů cechu, učňové však čas od času Na Louži dorazili. To se potom od stěn odrážely šepoty. Sykavé, naléhavé, smířlivé. Někdy byla slova odříkávána ze zvyku, bez hloubky, jindy naopak v jejich tichém mumlání zazníval hluboký prožitek. Šeptali o krásné šenkýřce od Labutě. O hněvu proti mistrovi. O strachu. O životě.