Poznámka: Za to mohou ty kurtizány. Díky nim jsem si vzpomněla na svůj dávný nápad s rozmrzelým Danielem.
Aneb dnes trochu vtipně. Daniel je ještě pořád mezi životem a smrtí.
---
Daniel usedl na roh stolu. Bradu si položil na pravé koleno, levou nohou kýval jako znuděná tanečnice. Vlastně tak i zdálky vypadal. S dlouhými vlasy, které zakrývaly jeho skloněnou tvář, připomínal smutnou baletku.
Ve skutečnosti však byl mladý správce pouze rozmrzelý. Důvod jeho rozladěnosti se kroutil před ním v poutech z ektoplasmy.
„Poplašňáku, Poplašňáku. Co mám s tebou dělat?“ vzdychl Daniel. „Že vyhazuješ lidi z okna, mi nijak zvlášť nevadí. Kvílení, skřípání a podobné patří k tvé přirozenosti. Ale s knihami si tady házet nebudeš. Je to jasné?!“ uhodil kantor na poltergeista.
Poplašňák vzpurně blýskl očima.
„Tvá volba. Siegfriede, konej!“
St, 2011-04-06 00:26 — ioannina
Siegfrieda na něj pustí, na
Siegfrieda na něj pustí, na chudáčka!
No jo, já vím, neměl házet knížkama...
A stejně to nepomůže, jak znám Poplašňáka. :-)))
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 08:46 — Profesor
Nelituj ho, stejně to
Nelituj ho, stejně to nepomůže... Vždyť neplecha je Poplašňákova druhá přirozenost.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit