Bez nároku na ďob.
Říká se, že krása není všechno a že jména předurčují. U něj to platilo dvojnásob. Když jsem ho viděla poprvé, bylo to takové holé, šeredné cosi ne větší než malíček a do našeho druhého setkání krásy příliš nepobral. V dlani mi sedělo rozcuchané, rachitické stvoření, které připomínalo spíš rozbitou prachovku než ptačí mládě. Pařátky měl pokroucené. Z osmi prstů mu sloužil s bídou jeden. A z té nevzhledné změti polámaných peříček na mě pomrkával pár až příliš živých oček.
Dostal jméno Horác. Nikdy pořádně nevyrostl a létat se taky nenaučil. Ale měl radost ze života a bojoval až do konce.
Pro Horáce...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc hezké. Takové malé
Profesor
Moc hezké. Takové malé potvůrky mají vůli k životu.
Taky se mi to moc líbí.
mila_jj
Taky se mi to moc líbí.
Moc krásný a dojemný!
Peggy
Moc krásný a dojemný!
Krásné!
Rya
Krásné!
Ňuchni ňuchni!
Zuzka
Ňuchni ňuchni!
My takhle měli několik dní v kempu ve Francii Pepýčka. Spadl ze stromu, bydlel pak v krabici a baštil lehce neochotně mokrý piškoty. Pak jsme ho museli odvézt k hasičům, co tam působěj i jako záchranáři. Hasiči se seběhli a ťuťali na značně naprdlého Pepýčka. Tak doufám, že se postarali dobře. Prý znali člověka se záchrannou stanicí pro ptactvo.
My tohodle mrzáčka měli
Terda
My tohodle mrzáčka měli necelý rok. Ty první dny jsem myslela, že nepřežije do dalšího dne, jak byl droboučkej. Navíc jak nemohl používat nožičky a s lítáním to taky moc slavný nebylo, tak vždycky od někud spadnul... ale hned se sebral a tím jedním drápkem a zobáčkem šplhal dál. Bohužel nakonec dostal zápal plic a s tím si to jeho rachitický tělíčko už neporadilo :(