DMD seznamka (protože lidi jsou to hlavní)

Poznala jsem spoustu významných lidí, celou jednu diktaturu, jeden magický svět a mnoho dalších :-) DMD mi rozhodně sociálně obohatilo život zcela nevídaným způsobem. Nikdy nemohu být Danae dostatečně vděčná, že mě do toho vtáhla.

V rámci DMD jsem poznala Terdu, kterou jsem na první osobní schůzce nedopatřením objala. Asi jsem si ji označkovala, protože, světe div se, ona neutekla a pořád je s naší bandou. A je to skvělé, protože je to úžasnej člověk a ještě lepší námořník. :-)

To je jednoduché. Až na jednu výjimku všechny moje kamarádky a známí pocházejí z potterovské a navazujících komunit.
A konkrétně díky DMD znám Ryu a to je hodně

Tak jasně, díky fanfikci jsem poznala pár dost důležitých lidí :) kdysi dávno Carmen a několik dalších, z nichž teda většina postupně zmizela, ale někteří zůstali.. a konkrétně díky DMD jsem se třeba (na pikniku) poprvé naživo viděla s Keneu. A myslím, že snad i s Lee (obě jsem přes internet znala už roky předtím). A loni jsme se takhle poznali s Gwendolínou, Owsem a Smrtijedkou :) a vůbec je to fajn, i když jsem introuš a není pro mě snadný nějaký vztahy navazovat. Jo a svého polovičku jsem sice potkala úplně náhodou ve vlaku :D, ale přiznávám, že jako osobnost mě začal o spoustu stupňů víc zajímat asi po deseti minutách, když jsem se dozvěděla, že ví, co to je fanfiction, a dokonce to čte. :D

Nebýt nudy, internetu, velmi špatných Potter fanfikcí a glos, nikdy bych nenašla fandom. Jakože celou tu šílenou grupu, která se částečně schází na FFku. Nikdy by mě Tess, kterou jsem znala jen po netu, nedokopala k přihlášení se na Festival (velmi na dálku, z Erasmu v Toulouse). Nikdy bych nemusela strávit dva roky vysvětlováním rodičům, že ty lidi jsou skoro normální. Nikdy bych nepřijela na con a nesmála se dvacet minut schovaná za programem v koutku čajovny, než bych si troufla oslovit Tess, Gwen, San, Prokopa a další. Neprokecala bych noc s Lejdynkou, kterou jsem znala asi tři hodiny. Neodjížděla bych z prvního FFka a nemyslela si, že jsem potkala úžasnou skupinu asi čtyřiceti lidí, jen abych později zjistila, že jde o cca šest na sobě nezávislých skupinek, které se navzájem skoro neznají. Nechodila bych už sedm let do čajovny s úžasně bláznivými lidmi, kteří v podstatě tvoří můj současný společenský svět. A nezakoukala bych se už na tom prvním FFku do toho geniálně vtipného, přemýšlivého a okouzlujícně pěkného dlouhána, do kočičího člověka, kterého jsem se před necelejma třema roky konečně dočkala. Squeeee!
A DMD? Takovejch nápadů! Takovýho prostoru k vyřádění! Takovejch talentů k obdivování! Naučila jsem se toho tady hodně, mezi vším ostatním i koukat na lidi zase trochu jinak, i když mi to moc nejde. (No a pikniky, že jo. Kdo z nás nevzpomíná na ten pocit totálního přežrání... :)))

Fanfiction a psaní a Harry Potter mi dal vás všechny, celé DMD (už sedmý rok, COŽE), a když to vezmu do důsledků, tak díky tomu jsem se poznala se svou polovičkou, protože bez vás bych nejezdila na Festival fantazie a nikdy bych ho nepoznala. Pravděpodobně :) DMD mi hodně pomohlo, když jsem na tom byla nejhůř, a hrozně ráda se sem každý rok vracím :)
Díky, že jste <3

já se docela potkal se svými dětmi (normálně mi své věci číst nedávají, natožpak abychom se setkali na síti). Více virtuálně než reálně jsem poznal spoustu neuvěřitelně skvělých dam, několikrát jsem si i zamiloval. Trochu více jsem také poznal svou schizofrenii. Pro drby jsem tedy asi nepoužitelný.

Jo, kdysi pred minimane dvanacti roky jsem mezi maturitou a prvakem na vysoke objevila svet fanfiction. Poznala sem diky nemu mnoho lidi. A prevkvapive dost i osobne. Stacilo mit odvahu vyhlasit sraz. Bylo jedno jestli se slo do cajovny, v Plzni do Sladovny, nebo se udelal turistak. Vzdycky to byl skvely den a ja byla rada, ze ty osoby skryte za prezdivkou, maji najednou realny oblicej.
Diky psani jsem potkala bilkis. Kamaradku, kterou povazuji za svoji segru a stve mi, ze bydlime kazda jinde a nas kontakt je stale hlavne virtualni. Alw vim, ze ji mam a kdykoliv se muzu ozvat.
Druha takova kamaradka je mardom. Ta ma zase prvenstvi v tom, ze s ni jsem od prvniho seznameni vubec neresila fanfiction, ale bezny zivot. Coz jsem v tu chvili potrebovala jako sul.
Celkove z DMD autoru moc osobne neznam, coz me mrzi, ale stale doufam, ze mi vyjde ten piknik a konecne vas poznam i v realu.
Mimochodem, jednim z uplne prvnich lidi, ktere jsem diky fanfiction poznala byla prave Rebelka. :-)

Co se tyka partnera, tak ten fanfiction nikdy nepsal. Zato o vlastni tvorbu se pokousi snad od sedmi let. Potkala jsem ho v praci a muzu rict, ze v tom pekle psychickeho pekla byl uplnym darem. V psani me podporuje a duben so uziva (nikdo ho nenuti do denodennich prochazek) jen mu vadi, ze mu nechci dat precist svoji tvorbu...

(Pisu z mobilu, omlouvam se za pripadne preklepy a chybejici diakritiku...)

Do DMD jsem se přidala před (kolik ono už to je let?) moc roky. Moc dobře si pamatuju, jak mi bylo špatně, než jsem odeslala první drabble a jak jsem se vždycky cítila trochu ztracená na pikniku. A pak jsem jednou o Vánocích slíbila donést Kleio plášť, který mi zbyl ve skříni z nějakého tábora. Myslela jsem, že ho donesu na DMD piknik, ale samozřejmě jsem na něj zapomněla. Slovo dalo slovo a byla jsem pozvána do čajovny. A z těch lidí, které člověk do té doby znal více méně pouze virtuálně, a sotva dokázal přiřadit obličej k přezdívce, se najednou stali kamarádi. Kamarádi, kterým nevadí, že jste trochu švihlí a trochu divní. Vlastně nebýt DMD tak bych neznala strašnou spoustu naprosto úžasných lidí. Nejen bandu z čajovny, ale i další. A člověk po pětadvaceti letech zjišťuje (a učí se), jaké to je mít kamarády. Kamarády v tom úplně původním slova významu. Takže bych chtěla poděkovat Tess a Kleio, že mě mezi tuhle bandu přivedly. Díky moc. :)