Alternativní realita (AU)

It started slowly.
First… men and elves at the gate. Then Dáin came, ready to kick some... ready to kick some. But suddently…
The orcs.
Dís facepalmed.
And Dáin, all battle happy went for it. Alone, without support. Oh, he would show them for sure!
He couldn’t.
Because… all of those stupid elves and their stupid stunt. They apparently lost their bows somewhere, deciding to – for Mahal’s sake! – jump over the protective walls of the dwarves (that had wings completely open, but that’s cousin Dáin for you).
As Dís facepalmed again, the elves met the orcs.
The first deadly crop.

Maybe…
Maybe they will not fight, after all. There is just fourteen of them, surely Thorin can’t think they would stand a chance.
Dís didn’t want to fight. But at the same time she longed for fight, to defend what is theirs… hers. Erebor.
She gulped when she saw the armies that came to their defeat.
This would be madness…
“Will you have peace... or will you have war?”
“Brother…” she whispered.
It seemed.. there will be a peace. At last.
But then the raven came, with the first ray of sun.
“I will have war.”
Dain is here.
Darn.

Whatever the little thief says, he broke the contract!
Dís was fuming.
Thorin was fuming much more, of course. He was angry and he had every right to be angry.
It was clearly stated…
The Arkenstone had much bigger value than one fifteenth of the treasure!
It was all about the Arkenstone.
And the thief stole it.
There was nothing about the date of payment (why, all the business was far from concluded)! Nor anything about choosing the manner of payment.
Oh, the burglar got lucky.
He broke the contract…
And still, he was let go.
To live in shame.

I am, once again, looking upon the dwarven city.
The term “city” used loosely. Cave, more likely.
Rather spacious cave, I will give them that, but after all... just a cave.
Just imagine what must be going on in there (I have been there, in another life). The dwarves getting ready for battle. Trying on various armor, each heavier than the one before. Each more ornate than the one before.
I seem to recall an extensive armory in the city. Cave.
So the dwarves are eager to fight?
Fortunately, Aulë doesn’t let them come back from the Halls.
Lucky us.

Už pár let, to se to vleče
Sama v domku pobývá
Na náměstí perník peče
Evidentně prospívá.
Došlo křivé obvinění
Eskalace sousedského sporu
Načež zavřely ji do vězení
Elity policejního sboru
Hledali v domku Mařenku s Jeníčkem
Ovšem ti se zatím milovali v lese
Každý policista šel domů s perníčkem
Rovněž každý soused kus si domů nese.
Až vrátili se z lesa slečna s mladíkem
Mohla ježibaba jít domů
Už neměla dům naplněný perníkem
Pomstít rozhodla se každému.
Od té doby ježibaba proto
Metamfetamin vaří jen
Skvělý je ten perník, piko
Trh je zcela nasycen.
A Jeníček ho šňupe. Pako.

There was a slight problem in Erebor.
Scratch it, there were lot of problems in Erebor. But one of them (a big one) was... food.
As food didn’t keep through all the years. They brought some, but not much.
Which meant rations.
Dís hated rations.
Then the Bard character came with some crazy offer. How could he?
(How come Thorin didn’t keep his word? Didn’t pay his debts?)
Bard went away... and returned. And he was not alone.
“Lets kill it and eat it,” said Dís. Yes, she was really hungry.
“The elf or the moose?”
“Is there a difference?”

Jsem zarputilý ateista, nevěřím ani ve špetku nadpřirozena, ale reinkarnace se mi prohryzává vědomím.
Například tím, že člověku zlomíte srdce, vytvoříte trosku. To je určitě reinkarnace.
Když rozbijete talíř, údajně se jednotlivé kousky vtělí do štěstí.
A co když se Hitler reinkarnoval do Stalina? (Neřešme otázku toho, že žili ve stejnou dobu, třeba byl ruský diktátor lehký schizofrenik.)
Nezáleží na tom, jestli v ní věříte. Důležité je, aby ona věřila ve vás.
Já v ní nevěřím a reinkarnovat se teda fakt nehodlám.
Poslední rada do vašich srdíček: chovejte se tak špatně, aby ve vás nevěřila. Život bude o dost lehčí.

„Kurňa!“
„Ty vole!“
„Do hajzlíku!“
To vše je k mání ze studentských jazýčků mých drahých spolužáků. A neposlouchá se to zrovna lehce, vlastně je to dosti otravné, snad i sluch zabíjející.
Jedno lehce odstrčené místo patřící poslední lavici, která dobře skrývá různé outsidery, je územím hluboko věřící křesťanky a jednoho jedlíka, který by nejradši zakousnul všechny učitele.
Všichni se jim obloukem vyhýbají, jelikož jejich konverzace zní jako z jiného vesmíru. Ale když se třída několik minut předem dozví, že si napíše nečekaný test, nejraději bych poslouchala právě ty dva, protože jejich nadávky jsou kouzelné.
„U všech svatých!“
„U snědeného krámu!“

Now, where was it?
Thorin needed it. They needed it. She needed it…
For her brother, of course. And Fíli… and Kíli. Her sons are so young, she can keep it for them. Until they are old enough.
No! What is she thinking! Arkenstone belongs to Thorin!
…
That’s stupid. Just because he is her older brother? She is a lady, she deserves better…
Wait a minute. Something strange is going on. What dark power is in play here?
…
Everybody searches for the Arkenstone.
They will bring it to them. To Thorin... and to her…
“Have you found anything yet, Bilbo?”

„Šílený zločinec již 14 dní uniká neschopné policii, která nemá žádné indicie, kdo za osminásobnou vraždou stojí,“ říká s pověstným úsměvem Alexandr Hemala z obrazovky. „Jedinou stopou je bílý pudr, nalezený na jedné z obětí.“
Bětka si krkla a vypla bednu. „Na mně si stejně nepřijdou,“ pomyslela si a nasadila rudou paruku.
„Děti, klaun přišel, ukáže vám nějakou legrandu!“ volá maminka.
Bětku při přechodu k satelitnímu domečku sráží auto.
Děti pláčou, poprvé uviděly smrt. Těsně se jim vyhnula.
O týden později umírá Bětčina matka, trpící demencí. Svět na ní zapomněl, dcera jí nepřinesla jídlo.
Policie případ po pěti letech odložila.