Alternativní realita (AU)

Sova zvolna letěla nad rozestavenou krtkovou haciendou. Budoval si ji již třetím rokem a stále nebyla hotová. Uviděla ho, nejprv jako malou postavičku, když se však k němu se svistem větru rozletěla, už ho dokázala zaostřit lépe.
Krteček potěšeně zamával a zvolal: "Sovo, budeš moje kamarádka stejně jako je myška a zajíček?"
Sova jej beze slova chytila do pařátů a zaryla do něj drápy, stejně jako v předchozích dnech do jeho přátel.
Když pak na stromě přežvykovala čumáček, tiše zahoukala: "Jaká to náhoda, normálně mívám hlad, ale tentokrát mi příroda prokázala tolik dobra."
Náhody se v kouzelných lesích stále dějí.

‚Zemřel majitel Cestovní kanceláře West. Včera večer byl nalezen ve svém bytě. Policie pátrá po pachateli.‘
‚Finwë spáchal sebevraždu. Přešetření znalcem prokázalo, že nešlo o vraždu.‘
‚Fëanorovo šperkarství utrpělo značnou finanční ztrátu. Vzácné investiční diamanty zmizely.‘
‚Požár v loděnici. Lodě patřící Finwëho synům Fingolfinovi a Fëanorovi shořely. Případ se prošetřuje.‘
„Ode dneška se nebudete stýkat se strýcem Fingolfinem a jeho potomky,“ oznámil Fëanor svým synům a upřel pohled na Maitima.
„Týká se to těch zpráv?“ ozval se Maglor zpoza novin.
„Ne. Náhodou se to sešlo,“ odsekl Fëanor.
„Ale kanystr benzínu nezapaluje les,“ prohodil Maglor. Na tvář mu přistála otcova ruka.

Na náhody jsem nikdy nevěřil. Pociťoval jsem dotek osudu, ať už jsem učinil cokoliv. Cítil jsem se jako suchý list zmítaný větrem nevyhnutelnosti. Vždy jsem to tak vnímal a nikdy se nesnažil vzdorovat.
„Taková milá náhoda,“ řekla dívka u stánku s kávou. „Taky pijete černou?“
„Nemáte náhodou sirky?“ zeptal se starší muž s dýmkou.
„To je mi ale náhoda!“ zdravil mě s úsměvem chlapík se psem.
Lidé na náhody věřili. Každá z nich ve mně klíčila a rostla v něco většího. Sevřela mě úzkost. Co když se semenáčky náhod ujmou a vyrostou v les? A já po letech získám přátele?

Moře zpívalo tiše. Smrákalo se; písek však stále ještě pálil do chodidel. Neónové nápisy se chvěly v horkém letním vzduchu, mezi stromy probleskovaly světlomety aut. Šel jsem pomalu a boty nesl v ruce.
U dětského hřiště jsem zastavil. Bylo prázdné, branka byla napůl otevřená. Vládlo tu zvláštní ticho.
„Pojď se zhoupnout!“
Otočil jsem se za hlasem a spatřil mladý pár. Hoch lákal svou dívku ke hře.
„Kolik ti je? Pět?“ odbyla ho.
Proklouzl jsem brankou a sedl si na houpacího koně.
„Hyjé, koníku, hyjé,“ zašeptal jsem a zavřel oči.
Tisíciletí mého života mi prolétla pod víčky jako velmi zrychlený film.

„Bolí mě každičká fošna a málem mi umrzla ráhna! A to všechno jenom kvůli tobě! Už s tebou na žádný výlet nepluju.“ zarachtala děly Nemesis, sotva spustila kotvu, a uraženě se ke Skřivánkovi natočila zádí.
„Ale, drahá kolegyně, vždyť to bylo úžasné dobrodružství. Kolikrát za život se vám poštěstí koulovat se za polárním kruhem?“ rozverně do ní drcl čelenem.
„Příště vyberu cíl výletu sama. Mohli bychom plout třeba na Filipíny. Tam je teplo, bílý písek, palmy.“
„Dívky s ibišky ve vla…“
Prudký náraz do boku ho vyvedl z rovnováhy.
Skupinka dětí na kánoích s výskotem uvítala vlnobití způsobené jejich kočkováním.

A small voice sounded.
Mahal, help me.
Mahal opened his eyes and was furious. His people, enslaved to a stranger?
In a wink of an eye, the offending author stood before him.
“How dare you force the world to do your bidding? Who are you?”
“I’m a fanfiction writer,” said the author. “And you should be thankful. Because of me, people read about dwarves! But I get it, you can’t understand. Have you ever written anything?”
Mahal decided he heard enough.
He clasped his hands…
The author disappeared...
Dís woke up from a nightmare, She was home. In Ered Luin.

No matter what Thorin said, Dís will go to Ravenhill and…
Wait a minute. Why should I go to Ravenhill? Why should I fight? I endanger everyone! They are trying to protect me, ignoring their own safety…
Dís will go to Ravenhill.
No, I will not. Why am I on this quest? How come you can command me?
Because I am an author. And I want you to go to Ravenhill.
I refuse. You have no power over me anymore.
So you want to run? To hide from your destiny?
I... Mahal help me, I shouldn’t be here!
We’ll see.

“We ride to Ravenhill! Bring the war goats! For everyone! Thirteen… no, make it twelve. Thirteen is an unlucky number. Dís, you stay here. I want you to be safe.”
Dís looked defiantly at her brother.
“But there is fourteen of us, so no nonsense about unlucky numbers. I am going with you. So let them bring fourteen goats!”
“Um,” said Dáin, “there might be a wee problem... we don’t have fourteen goats. Not even thirteen.”
“See?” said Thorin. “Mahal wants you to stay. And…”
“We only have four goats!”
Thorin sighed.
“Alright.”
He should have the upper hand anyway.

Darovat krev, plazmu, dřeň, destičky, sperma. To vše pravidelně postupoval John. Veškeré úspory rozdal charitě. Pomáhal ostatním, bral to jako svoji povinnost. Všichni ho obdivovali.
On sám sebe proklínal. Neodpustil si. Nedokázal se s tím vypořádat a žít dál spokojený život.
Bez nich.
Dával si to za vinu. Oprávněně. Místo hlubokých pohledů do manželčiných očí měl sledovat řítící se kamion.
Dvanáct obětí. Tou třináctou byl on. Chodící mrtvola.
Rozhodl se to skončit a všechny své orgány dopředu darovat těm, kteří je potřebovali.
Slepý soused měl jeho oči, dívka, která ho milovala jeho srdce, vdova jeho ledvinu, popálený kluk jeho kůži...

Tango sounds.
Thorin dances onto the stage, holding his grandfather’s cloak and crown in his arms. Continues dancing tango, pretending he is holding a maiden.
Dwalin comes.
Dwalin: “They are dying there!”
Thorin: “The gold is above the dwarves!”
Dwalin: “You are not your grandfather! Wake up!”
Thorin: “Leave, or I will kill you.”
Dwalin leaves.
Dís dances onto the stage.
Thorin: “Didn’t you want to go to bed?”
Dís: “Bed, bed I couldn't go to bed
My head's too light to try to set it down
Sleep, sleep I couldn't sleep tonight
Not for all the jewels in the crown…”
Thorin: “But there are no…”
Dís: “I could have danced all night, I could have danced all night
And still have begged for more
I could have spread my wings and done a thousand things
I've never done before…”
Thorin: “I can see it now! The gold is poisoned! It’s beauty... is a lie! Sister, you saved me! You showed me the truth! We will fight!”
Dís (suddenly normal): “Lets fight for our people!”
Huge fight. Fourteen dwarves come running in.
Legolas (merrily): “Caradhraaaas, Caradhraaas. Mountain that touches the sky that’s Caradhraaas, Caradhraaas.”
Gandalf (shouts): “Wrong movie!”
Light out.