Alternativní realita (AU)

„Harry, opravdu tisíceré díky!“
„Neděkuj, Hagride. Ve skutečnosti na tom nic nebylo.“
„Trápil jsem se s tím několik dnů. Prosil jsem několik tvých spolužáků o pomoc, ale nikdo si s tím nevěděl rady.“
„Proč jsi nepřišel rovnou za mnou, Hagride?“
„Ale, Harry… jak máš teď ty problémy s komisí a tak… prostě jsem tě nechtěl rušit.“
„Víš, Hagride, že ty mě nikdy nerušíš. Navíc to byla opravdu drobnost.“
„Ale neříkej, neporadila si s tím ani profesorka Trelawneyová a ta přece ovládá jasnovidectví. Lámala si tu nad tím hlavu celé odpoledne.“
„Hagride, já…“
„Jsi prostě opravdový čaroděj!“
„… jsem jen restartoval router.“

Pohádali se. Pro chyby, které dělali odjakživa a doteď je tolerovali. Navzájem se ujišťovali, že se nenávidí. V pauzách při líbání. Říkali, že nechápou, proč žijí s takovým magorem.
Vzpomínky na horké letní dny, kdy leželi v parku pod stromem. Slunce hřálo na víčkách a stíny přelétávaly přes obličej. Mlčeli, nebylo třeba mluvit.
První večer v klubu. Fingon si s ním užíval tanec, přestože se jindy styděl. Mlčeli, neslyšeli by se.
Stíny zvířat vytvářené na zdi večer. Jen tak pro radost.
Teď už nebyli bláznivě zamilovaní, ale byli si oporou. Slova zášti zamrzí. Vzájemná důvěra a soulad se nenajde snadno.

Ztraceny doby, kdy píseň se nesla,
co světlo v temnotě, paprsek v stínu.
Stříbrnou hladinu pohladí vesla,
když lodě připlují. Hleď na mělčinu!
Ztraceny doby, kdy sladký hlas pěvce
v ruinách se rozléhal kdys slavných domů,
harfa i píšťala zvučely lehce
v prázdnotě, v rumištích, v korunách stromů.
Zpíval jsem v hluboké noci. Vzpomínky znovu ožily. Pobřeží tonulo v plamenech. Zčernalá ráhna se s praskotem řítila do bílého písku. Kolem se prohnaly stíny. Křepčily okolo mě v děsivém tanci mrtvých. Fëanor neopustí síně Mandosu, dokud potrvá Slunce. A co mí bratři?
Pes zběsile štěká. I on je vidí. Nejsem blázen.

"Madam," Frances se druhé dámě - co se to u všech rohatých dnes na její lodi děje? - lehce uklonila. "Obávám se, že na mojí lodi nic zvláštního k vidění není..."
Magdalene pozvedla obočí, ale její manžel ji v reakci předběhl.
"Kapitáne, přesuňme se někam, kde si budeme moci promluvit nerušeně,"
pohledem přejel členy posádky, snažící se vypadat, že scénu nesledují.
Frances kývla a dala bocmanovi signál, aby upozornil stewarda.
Sotva byli v podpalubí Magdalene promluvila: "Jestli se neurazíte, kapitáne, nerada bych naší návštěvou působila problémy - dovolila jsem si proto přinést nakládané skotské jehněčí - právě jsme odtamtud připluli. Předám je vašemu stewardovi..."

Huan byl irský vlkodav. K čemuž má mnoho lidí připomínku (především postarší dámy), že to není pes, ale tele. Případně taky kůň. Je pravda, že se ho dvojčata pokoušela párkrát osedlat, ale Huan to nepovažoval za dobrý nápad.
Byl hodný, docela vychovaný a trochu trouba. Tím ,docela vychovaný‘ se nemyslí, že by Celegorm výchovu zanedbával. Jen jako každý pes využil jakékoli malé nepozornosti členů domácnosti. Mnohokrát byl přistižen při krádeži jídla. Strnul a dělal, že tam není, zatímco mu z tlamy čouhal rohlík. Nejvíc si však dovolil, když ukradl špekáček přímo z ruky, která byla tak akorát ve výšce tlamy.

Ten pes si mě pořídil. Přidal se ke mně u popelnic. Když jsem ho odháněl, vrtěl ocasem.
„Co s tebou?“
Pes mi oblízl nos.
Jestli mě něco rozčilovalo víc než Tyelkormovi lovečtí hafani, byli to nevychovaní psi. Začal jsem tedy s výcvikem. Docela mě to bavilo. A toho psa taky.
Když jsme potkali děcko s párkem v rohlíku, pes zavětřil a řítil se k němu.
„Á tirë!“ křičel jsem.
Pes se ohlédl, ale přijít odmítal.
„Á tirë hí!“
Doběhl jsem ho a chytil za obojek.
„Á ham!“
Pes vyskočil a zmocnil se uzeniny.
„Ty kreténe,“ zaúpěl jsem, „to znamená ‚sedni‘!“

Večery jako byl tento, se často vyvíjely nečekanými směry. Scházeli jsme se ve velkém salónu. Sedm bratrů a otec. Vypadalo to neškodně. Taková obyčejná rodinná konverzace. Fëanáro ovšem rád popíjel whisky a po několikáté skleničce jeho slova dostávala pachuť jedu.
Začal se zamýšlet nad osudem své firmy. Curufin byl šikovný na řemeslo a návrhy šperků mu šly, jenže mu chyběly organizační dovednosti.
„Maitimo, věřím, že firmu dokážeš vést víc než dobře, ale nemáš potomky. Měl by ses oženit,“ vyslovil své přání.
„Já mám partnera.“
„Ten ti nedá syna,“ řekl prozaicky.
„Tati, my se opravdu snažíme, ale pořád nic,“ odpověděl jízlivě.

Stál jsem nad propasti. Byla to ta stejná propast do které spadl Gandalf. Byla to ta stejná do které spadl Frodo i Bilbo. Byla to alkoholová propast. Po sedmi pivech přišli paňáci. Po paňácích přišlo víc paňácích. Potom už jsem byl opitý, nehodný jiných elfů. Tak jsem došel k té propasti. Ztracený ve světě alkoholu dopotácel jsem se k posteli. Půjdu spát, říkal jsem si. Ale Maglor měl jiné plány. Čekal na mě s údem nažhaveným. Řekl jsem si okay, tak jo. Bylo to zepředu, zezadu, i z jiných stran. Jaké překvapení bylo, když po tom všem jsem zeblil postel.

Problémy se šikanou jsme na škole nikdy neměli. Pak nastoupila do šestky Maruška Sováková. Přistěhovali se do Prahy teprve nedávno. Do dětí něco vjelo, na sociálních sítích se množila její zesměšňující videa.
„Poslední roky se mi tohle stává stále častěji,“ přemýšlí Maruška. „Dříve jsem nebyla tolik nápadná. Teď se hned jde s každou maličkostí hned do médií. Tohle je balancování nad propastí. Nemůžu si dovolit skandál každý druhý rok!“
„Budeme se muset stěhovat,“ oslovila své krkavce. „Chce to nějaké velké, multikulturní město. Třeba Londýn. Je tam sice draho, do školy pojedu přes hodinu, ale jedna malá čarodějnice se tam ztratí.“

Vzduch se vlnil, páchnul popelem a sírou. Elrond několikrát polkl, ale ústa měl docela vyprahlá. Na čele se perlil pot.
„Isildure!“
Křičet bolelo.
Isildur zvedl Prsten do výšky a dlouho na něj hleděl.
„Isildure!“
Elrond spolkl několik slz. Byl zoufalý, vyčerpaný, šílený žalem. Ereinion byl mrtvý. Nic už nemělo smysl. Chtěl jenom, aby to skončilo.
„Isildure!“
„Ne,“ usmál se princ.
„Ne?!“ vykřikl Elrond.
Isildur zavrtěl hlavou.
Elrond váhal jen chvíli. Isildurovi synové byli naživu, nejmladší Valandil bezpečně v Roklince. Královská linie vydrží.
Teď nebo nikdy.
„Vybral sis sám,“ pronesl Půlelf.
Isildurův výkřik ztichl rychle.
Dolů do lávy se Elrond nepodíval.