Podzimní sklizeň

Přehmátl na rukojeti svého meče a sevřel ho ještě pevněji. Krví pokrytá kůže prokluzovala a teď nebyla ta správná chvíle na nepřesný zásah. Tiše si opakoval jedinou myšlenku, kterou si dovolil držet v hlavě.
"Sedmnáct, sedmnáct z dvaceti. Ještě alespoň tři..."
Přikrčil se do útočného postoje a rozeběhl se ke krvácejícímu Germánovi, který o něm zatím nevěděl. Nikdy se o něm ani nedozvěděl. Když Germánova hlava dopadla s vějířem jasné krve do písku, měly jeho oči unavený a překvapený výraz.
"Osmnáct. Ještě dvě..."
Za dvacet uťatých hlav v posledním klání sezony mu jeho pán přece slíbil na zimu lepší ubytování!