Mrazivé svítání

Svítalo a ranní mlha měla příchuť síry. Dr. Petrie se choulil ve svrchníku a mrzutě hleděl na vykolejený vagon a uhlí, vysypané po kolejích.
„Špatně zabržděný vagon sjel ze svahu a kvůli zaseknuté výhybce vykolejil předtím, než se napojil na hlavní trať. Mohlo to být ošklivé železniční neštěstí. Ale proč jsme tady my, Smithi?“
Oslovený se nervózně popotahoval za ušní lalůček. „Ten, kdo přehazoval výhybku, nevěděl, že se zasekává. Protože to nebyl železničář! V doverském expresu jel profesor Aberyswyth, který se vrací z Barmy!“
„Je to možné?“
„Je to jisté, Petrie! Ruka doktora Fu Manchu opět zasáhla na anglické půdě!“