Sedmá kapitola

V bledém světle zimního dne vypadá domek na okraji vesnice sešle a zanedbaně. Omítka u vchodových dveří se loupe a v okapu je díra velká jako pěst. Lesní stiskne zvonek u branky s ohlodaným lakem a reproduktor domovního telefonu tuberácky zachrlá.

„Policie České republiky, nadporučice Lesní. Můžeme dál?“

Další zachroptění si oba vyloží jako souhlas a přes neprohrnutý chodník zamíří k vchodovým dveřím. V nich stojí vyhublá, strhaná ženská ve vytahaném svetru. Lesní s Jahodou vytáhnou průkazky.

„Jdeme kvůli Karin Ptáčkové.“

„To je moje sestra,“ odpoví jim unavený hlas, „tak pojďte dál a asi se ani nezouvejte.“

V kuchyni je cítit rozvařené zelí, starý tuk, desinfekce a slabě i zápach moči, který se někdo snažil přerazit umělou borovicovou vůní. Dveře do vedlejšího pokoje jsou otevřené, pod oknem na polohovací posteli troska muže, leží se zavřenýma očima a chrčivě dýchá.

„Posaďte se,“ ukáže Karinina sestra ke kuchyňskému stolu.

„Kdo to je, Růženo?“ ozve se z pokoje nepříjemný ženský hlas a v patách mu do kuchyně vrazí jeho majitelka, drobná osůbka s kyselým výrazem a trhanými pohyby. Vypadá jako malý rozzlobený ptáček.

„Běž se podívat na otce, Růžo, myslím, že potřebuje přebalit a víš, že to sama nezvládnu, a taky to nesnesu, nevím, proč ti to pořád musím připomínat, absolutně na tebe není spolehnutí, věčně aby ti někdo stál za zadkem, to se nedá vydržet.“

„Jistě mami,“ povzdechne si Růžena, „už jdu.“

Jahoda i Lesní čekají na prásknutí dveřmi, ty se ale zavřou docela tiše.

„Jestli nabízíte výhodnou půjčku, změnu elektrárenský společnosti nebo kabelovou televizi, tak děkuju mockrát, nemám zájem,“ vyštěkne baba, „nechápu, proč vás musela zvát dovnitř, káča jedna pitomá. Hamtáte mi špinavýma botama po vytřený podlaze.“

Lesní se nadechuje k provinilé omluvě, ale Jahoda promluví dřív. „Kriminální policie, major Jahoda. Jste paní Ptáčková, matka Karin Ptáčkové?“

Pírka schlípnou, matka Karin Ptáčkové vytřeští oči, chytí se za prsa a klesne na kuchyňskou židli.

„Aaano.“

„Je nám to velice líto,“ pokračuje tiše Jahoda, „ale vaše dcera byla dnes ráno bohužel nalezena mrtvá v kanceláři společnosti, kde pracovala.“