Monika se nějak zasekla na večerním popíjení s Pavlem, ačkoliv si měla jít odpočinout. Jedna nenápadná nápověda. Vlastně dvě.
„O čem to mluvíš?”
„Co ty máš za případ?”
„Rozkradený naleziště. Ani se neptej.”
„Hledači pokladů?”
„Ta nejhorší sorta. Vlezou na naleziště hned po započetí vykopávek a ukradnou nebo zničí všechno, na co přijdou. Co rozbijou — i co nerozbijou — skončí na černým trhu. Prověřili jsme jako první archeology, co to nahlásili. Klasika. A neuhodneš —” Zarazím se. Moc kecám.
„Co jste zjistili?”
Pozdě.
„Někdo z nich má podezřelé kontakty na deepwebu.”
„Ilegálové?”
„Jo. A taky nějací ti konspirační cvoci.” Kdyby jen ilegálové. Lyam Thibault osobně. Málem mi vystřelil mozek z hlavy.
„Kdy půjdete hlídkovat?”
„Zatím nevím. Zasekli jsme se na těch ilegálech.” Šestnáct podělaných hodin v jiné dimenzi a pár dní v nemocnici. Nechce se mi o tom mluvit. Chtělo by to změnit téma.
„Když jsem u těch ilegálů…” Změna tématu, hurá. „Zaslechl jsem nějaké zvěsti o Ginette.” A sakra. „Prý jednoho oddělala.”
„Nebyla určitě první.”
„A ještě nějakého místního.”
Místní je člověk, který v daném čase má co dělat. Na rozdíl od vás.
„Jakože byla pryč na misi?”
„Jo.”
Pomyslím na jednu pověst, kterou nám vyprávěl instruktor v kantýně u piva. Fujtajbl.
„Co myslíš, je to pověst, co se šíří o každém zkušenějším člověku z terénu, nebo naprostý nesmysl?”
„To ty s ní pracuješ. Já ne.”
„Pracujeme spolu sotva dva dny.” Vážně jsou to jen dva dny? „Můžeš se jí zeptat. Fotka toho místního byla první věc, co mi ukázala. Asi měla dojem, že neberu pravidla moc vážně. Co ten tvůj, taky tě vykoupal?”
„Hádej.”
Pavlův mentor je drobný muž kolem šedesáti. Asiat. Viděla jsem ho jen chvilku.
„Jmenuje se Li Nianzhen. Což je jediný, co mi o sobě řekl. Čína. Asi si dovedeš představit, jak to tam chodí.”
Další ticho. Pak Pavel promluví: „Vzpomínáš na tu zkazku…”
„Jakou?”
„Co se stane s lidmi, kteří zemřou v cizím čase?”
„Stanou se z nich temporální démoni,” odpovím automaticky.
Nesmějeme se.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit