Kapitola 1

Edeltraud napřáhne dlaně blíž k ohni. Z mokrých rukavic stoupá pára, z plamenů stoupá kouř. Dřevo je namrzlé a hoří špatně, ale Edeltraud je ráda, že může na chvíli vydechnout a aspoň trochu se zahřát.

Usrkne z bandasky bílou kávu a skrz dým pozoruje Pavla. Přidělili jim ho z landrátu na výpomoc a víbůh, že pomoc mladého chlapa se v lese hodí, i když je to Čech a kouká jak vrahoun. Má sílu, práce se neštítí, a to je hlavní.

Chlap zírá do ohně a mračí se. Edeltraud sleduje jeho sevřené rty a trpkou rýhu kolem úst. Od začátku se tváří, jak kdyby to byla její vina, že tu s ní trčí v lese, jako kdyby si ho snad osobně vyžádala z protektorátu, jen z čiré zlomyslnosti.

Trudi mrzutě kopne do sněhu: hrudka se svalí až do ohně, až to zasyčí.