5. část

“Vypadalo to, že se mě snaží zastrašit,” ukončil John líčení svého podvečerního dobrodružství recepčnímu-barmanovi nad sklenicí piva.

“To je místní pomatenec, Caleb,” jal se vysvětlování barman, jen aby ho přerušil nově příchozí.

“Copak Caleb zase vyvedl?” zeptal se rozložitý postarší muž s majestátním knírem.

“Toto je šerif Johnson, místní ruka zákona,” představil ho barman. Potom se obrátil na šerifa: “Tady pán měl tu čest, že narazil na Caleba.”

Šerif změřil Johna pohledem a pokynul směrem ke stolu zašitému v koutě místnosti. “Přines nám Jacka a napiš to na mě,” zamával ještě na barmana a už se sunul ke stolu. John se zdráhavě posadil proti němu.

“Pokud chcete podat ohlášení pro napadení, plně vás chápu,” začal šerif. “Ale nejdřív mě vyslechněte, prosím."

John zdráhavě přikývl.

“Vlastně je to smutný příběh. Caleb Adams to nemá v hlavě úplně v pořádku. Kdysi pracoval jako předák na místní pile, ale to bylo před tím než se ztratil jeho syn. Dvacet let zpátky se ztratila skupina dětí, včetně Calebova syna. Nikdy se nenašly. Potom Calebova manželka spáchala sebevraždu a Caleb už nikdy nebyl jako dřív. Přišel o práci, přišel o dům a začal se potulovat po okolí.”

“A co Millerovi, jak do toho zapadají? Potkal jsem ho u jejich domu,” zeptal se John opatrně.

“Caleb je vinil ze zmizení jeho syna, naposledy chlapce viděli na jejich pozemku, někde tam v lese měli domek na stromě. Teprve později začal vykřikovat cosi o kletbě a příšerách, ale to už nebyl sám sebou.”

***

Když se John k půlnoci vypotácel z baru, sotva stál na nohách. Naštěstí to do hotelu nebylo daleko. Usnul snad ještě před tím, než padl do postele.

Něco bylo jinak. Snad to bylo alkoholem, nebo možná událostmi posledních několika hodin. Místo posledních paprsků zapadajícího slunce a zeleného šera ho přivítala temnota. Jen z dálky ho pobízelo mihotající světlo petrolejky. Pomalu a po paměti, přidržujíc se vachrlatého zábradlí, došel až ke kulatému stolu. Tam ho čekalo překvapení druhé. Stůl ležel na boku přelomený v půl. Kdysi lakovaný povrch se nyní na dotyk loupal, dřevo shnilé a pokryté nějakým parazitem. Po knize, která obvykle na stole ležela, nebylo ani stopy. Z hřebíku sundal lampu a vydal se na průzkum okolí.

O kus dál našel hromadu rozštípaných a ohořelých židlí. Když se k nim sklonil, slabý závan vzduchu rozvířil jemný prach popela. Trošku nabral do ruky a promnul mezi prsty - mezi jemnými částicemi se nalézaly shořelé zbytky papíru. S cuknutím popel pustil a odhrnul nános na podlaze, aby se blíže podíval na podlahu dřevostaby. Ta vykazovala podobné známky hniloby jako zničený stůl. Se zakletím se postavil a zvedl lampu do výšky. O několik metrů dál se nalézal kmen stromu s žebříkem sestupujícím do tmy. Ještě nikdy se tím směrem nevydal - možná právě nastala ta správná doba.

Pustil se poslední šprušle žebříku a doskočil poslední metr či dva na zem. Zabořil se hluboko do nánosu mrtvého listí. Ustálil divoce se kymácející petrolejku a rozhlédl se. Mezi listím byla hluboko vyšlapaná pěšina, vinoucí se mezi vysokými kmeny stromů a ztrácející se ve tmě. Neváhal a vykročil po ní. Netrvalo dlouho a pěšina ho vyvedla z lesa ven k malé kované brance v plotě. Poznával ten styl - ten den už jednou takovou vešel na pozemek opuštěného domu Millerů.

Tentokrát k domu došel zezadu přes zahradu trávníkem, který vypadal, jako by ho někdo spálil na popel. Dům samotný se změnil v ruinu. Střecha se propadla, po zdech se rozlézaly pukliny a po zemi se válely shnilé zbytky nábytku. Zkusmo nahlédnul do obývacího pokoje. Pryč bylo grafiti i hromady prázdných plechovek od piva. Místo toho ze zdi zírala vytlučená díra do vedlejší místnosti. Udělal pár kroků dál, když vtom kužel lampy dopadl na zhroucený tvar na podlaze. Okamžitě poznal muže, který ho před pár hodinami napadl, Caleba Adamse. Muž seděl opřený o zeď a vypadal, že spí. John přiskočil blíž, chytl muže za rameno a zatřásl s ním. Ten se sesunul podél zdi na zem. John se sehnul a nahmátl dvěma prsty mužovu krční tepnu - bezvýsledně. V panice zkusil muži rozepnout kabát, ale sáhl do něčeho mokrého. Přiblížil petrolejku, aby uviděl, jak mu z ruky odkapává mužova krev.

Temnou nocí nad domem se rozezněl Zvuk.