43 - Lawra

Archer je odvede do prostornější místnosti s kulatým stolem, čtyřmi židlemi a výhledem na vesmír za okny. Možná je to tvrzené sklo, možná jen obraz na monitorech. Lawra jim věnuje jen zlomek pozornosti. Má dojem, že se každou chvíli hystericky rozesměje nebo začne ječet nebo rozmlátí nejbližší okno židlí. Naproti ní Daniels nahmatá opěradlo židle a opatrně se posadí. Tupě se podívá skrz stůl a ohmatá si čelo.
„Jak jste to dokázali?“ spustí na něj Lawra. „Nanoroboti nedokážou fungovat samostatně. Jakmile opustí regenerátor, dokončí program a přestanou fungovat.“
Daniels sebou trhne jako někdo, koho právě nachytali při spaní ve službě. Zaostří na Lawru. „Vy jste to dokázala. Tedy, dokážete.“
Nečekala jinou odpověď, přesto to zní jako rána elektrickým proudem.
„Co se s nimi stane pak?“ zeptá se Archer.
„Rozpadnou se na buněčnou plazmu.“
„Jak rychle?“
Lawra zaváhá. Na co se ptá?
„Jak dlouho je bude komandér Shran mít v krvi?“ upřesní Archer.
„Má rychlý metabolismus. Možná několik hodin.“
„Jak dlouho je budu mít v krvi já?“
„Vám jsem žádné nedala.“
„Vy ne,“ řekne Archer.
„Kámen šamanů,“ vyhrkne Lawra. „Ten funguje jinak. Vysává dárci životní sílu a předává ji příjemci. Vím jen, že je vázaný na pokrevní linii šamanů. Nikomu jinému v ruce nefunguje.“
Lawra si otře oči. Je zpátky na ošetřovně a vidí to všechno znovu. Daniels seděl na vedlejším lůžku a hleděl na Lawru. Kvůli poraněné ruce tam nebyl. Čekal na ni? Ten cizí doktor v jedné ruce držel nějaký přístroj a druhou připojoval senzory do narychlo vyměněného rozhraní. Zbytečné divadlo pro přihlížející.
Nemyslet na to.
„Kámen je zničený,“ řekne Lawra.
„Tahle technologie zůstane ztracená,“ promluví Daniels a zní jistě a jasně. Lawra se obrátí k němu. Na čele má oválnou fialovou skvrnu. Lawra mnohokrát viděla nanoroboty v práci. Nikdy ji to nepřestalo fascinovat.
„Ta druhá zjevně ne,“ konstatuje Archer. „Proto jste přišel?“
„Měl jsem najít Lawru Sakhai.“ Úšklebek. „První pokus nevyšel. Použil jsem vulkanskou štěnici a uprostřed základny ztratil signál. Druhý pokus se taky poněkud nepovedl.“
„Proč Lawru?“ zeptá se Archer jednoduše.
Daniels mluví několik minut. Archer pozorně naslouchá. Lawra zděšeně mlčí.
„To není možné,“ vypadne z ní. „Nic z toho se přece nemusí stát. K Andorii se ani nepřiblížím. Odejdu na Vulkan nebo na Zemi. Nanorobotů už se nedotknu.“
Plácá hlouposti.
„Budete sedět s rukama v klíně, když můžete zachránit miliony životů?“ Daniels zavrtí hlavou. „Projížděli jsme v temporální laboratoři všechny možné simulace. Dříve nebo později způsobíte narušení. Existuje jen jedno řešení —“
„Tak tohle už by stačilo,“ přeruší ho Archer. „Nemáte právo —“
„Víte, co jsou nekompatibilní rasy? Věřte mi, tohle vědět ne—“
„Můžu sakra o své budoucnosti rozhodovat sama?“ zaječí Lawra a ti dva ztichnou a otočí se k ní. „Moje šamanka zemřela. Nedokázala jsem ji zachránit. Chápete to vůbec?“
Daniels neklidně střelí očima po Archerovi. Takhle se tvářil dole na ošetřovně, když seděl pár kroků od šamanky a sledoval, jak technik mění rozhraní pro připojení senzorů. Archer zachovává kamennou tvář. Umí se perfektně ovládat, i když kašle krev uprostřed rozvášněného davu.
„Jsem šamančina chráněnka. Patřím k ní,“ slyší sama sebe. „Můj život končí s jejím. Vrátím se dolů na planetu. Pomůžu Ikatovi. Dokončím, co začala.“
Kdo opravuje přístroje za plného provozu?
„Než půjdu…“ Lawra zaváhá. Pořád nechápe důvody. „Chci ji vidět.“
„Koho?“ zeptá se překvapeně Archer.
„Ona to ví,“ řekne Daniels. „Andoriany jste oblafl, ale ji ne.“
Už nemá ani jizvu.