4. část

Pokoj byl v daleko lepším stavu než očekával po návštěvě recepce. Útulné ložnici vévodila dvojitá postel, u stolku pod oknem stála minilednička a nízkými dveřmi se vcházelo do přilehlé koupelny. No, co by chtěl za ty peníze, pokrčil John rameny a odhodil batoh na postel. Poté co ze sebe spláchl špínu z cesty a převlékl se do čistého, usadil se na postel s letákem v ruce. Bohužel se z něj nedozvěděl víc, než od recepčního. Turistická atrakce, strašidelný dům, záhadná úmrtí a tak dále. Na druhé straně našel adresu i s mapkou. Jeden pohled na hodiny mu řekl, že ještě není tak pozdě, aby se tam nemohl podívat ještě ten den.

Adresu našel snadno, jen o několik mil dál po hlavní silnici. Zaparkoval před omšelou kovovou brankou, opřel se o auto a vytáhl krabičku cigaret. Zapálil si a chvíli dům pozoroval. Stál napůl schovaný mezi stromy v rozlehlé zahradě. Okna v druhém patře někdo vysklil, mez taškami zely díry a komín se nebezpečně nakláněl na stranu. Zahrada sama byla zarostlá, chodníček sypaný štěrkem mizel pod nánosem spadaného listí. Přesto vyšlapaná cestička napovídala, že k domu občas někdo přece jen zajde. Dokouřil, zašlápl špačka do asfaltu a protáhl se brankou za plot.

Z blízka dům vypadal ještě zbědovaněji. Vstupní dveře byly vyvrácené z pantů a na verandě ležela hromada odpadků. Opatrně vkročil do vstupní haly. Na zemi se mezi pokroucenými zbytky strhaných tapet válely střepy dávno vybledlých rodinných portrétů. Překročil povalenou komodu a vstoupil do prostorného obýváku. Paprsky zapadajícího slunce pronikající zatlučenými okny osvětlovaly grafity pomalovanou zeď. Tu a tam se na zemi povalovaly v nánosu špíny plechovky od piva. Spíš než strašidelný dům to vypadá na místní doupě mládeže, pomyslel si John a obrátil se ke zbytkům knihovny. Jeho pozornost zaujala drobná knížečka, která jako jediná v polici zůstala. Sotva ale stačil křehkými stránkami zalistovat, ozvaly se kroky.

John se překvapeně podíval na strop. Někdo chodil v patře, s každým krokem se ze stropu sypaly částečky prachu. Opatrně položil knihu a potichu se vydal zpět do haly, kde bylo schodiště. Krok za krokem stoupal po schodech a modlil se v duchu aby nezavrzaly. Vykoukl mezi zábradlím do chodby prvního patra, ale nikde nikoho neviděl. Udělal pár posledních kroků po schodech a plíživě se přesunul ke stěně chodby. Pomalu se sunul vpřed. Jeden krok, potom druhý - napjatý jako struna ani nedýchal. V tom koutkem oka zaregistroval pohyb. Ale to už se něj někdo vrhl ze dveří po pravici.

Pár silných rukou ho chytil za klopy bundy a smýkl s ním proti zdi. Zarostlý muž s hřívou zcuchaných vlasů na něj zasyčel: “Co tady děláš?!” Byl navlečený v ošuntělém kabátu a smrděl potem a močí. John se zazmítal a pokusil se mu vysmeknout, ale marně. Muž ho bez problému zvedl ze země a mrštil s ním směrem ke schodům.

“Běž! Vypadni odsud! Brzy přijde soumrak! Nesmí tě tu zastihnout!”

“Ale…” John se ztěžka postavil na nohy.

Muž proti němu vykročil: “Nevíš s čím si zahráváš! Utíkej!”

John horempádem seskákal ze schodů a celou cestu k autu ho z domu doprovázely mužovy výkřiky.