37. kapitola

Akademický rok se rozběhl a vše dostalo svůj pravidelný rytmus. Saskie chodila do školy a dle rozvrhu a dalších svých povinností i párkrát týdně k Rafaelovi do kavárny. V Rafaelově bytě fungovala jako spolubydlící a Rafael dále dumal, v jakémže modu spolu vlastně jsou. Intimno z oné noci se prozatím nezopakovalo, leč Rafael už měl prezervativy v pohotovosti.
Jednoho podzimního deštivého večera vstoupil do kavárny štamgast Bedřich Mumraj a zahlaholil na Rafaela:
"Pane šéf, máte tu asi plivníka, teď jsem před kavárnou viděl zmoklé kuře. A plivníci, jak známo, berou na sebe tuto podobu."
"A to má být dobře, nebo špatně?" vznesl otázku Rafael.
"Když si jej budete vydržovat, bude vám zajišťovat blahobyt."
"Nějakou bytost zajišťující blahobyt bych tu teď potřeboval jako sůl..."
"Chlapi, vy se tu vykecáváte o blahobytu a ubohé kuře byste nechali venku napospas všem nebezpečím," zareagovala Saskie a vyběhla ven z kavárny ono zmoklé kuře hledat.
"Mistře, kde přesně jste to kuře viděl?"
Mumraj vyleze ven za Saskií a ukáže:
"Tady, ale už je pryč..."
"Tak můžeme jen doufat, že je zpátky v pořádku u své kvočny," konstatovala Saskie a všichni, včetně zvědavého Rafaela, se vrátili zpět do kavárny.
Za chvíli se v kavárně zjevil domácí a Rafaelovi bylo naprosto jasné proč. Takže spustil jako první:
"Pane domácí, já moc dobře vím, proč přicházíte. Jsem si vědom, že jsem vám opět zaplatil méně a že můj dluh narostl. Ale slibuji, že vše splatím do posledního haléře včetně úroků, jako že se Rafael Vygůglil jmenuji. Sezóna se mi rozjíždí, zákazníci přibývají."
"Já vím, vlk taky sliboval. Pane kavárníku, vy mě pekelně... iritujete, kdybyste tu neměl mladou dámu, tak bych rovnou řekl jiné slovíčko. Radím vám dobře, nezneužívejte mé trpělivosti!"
A s těmito slovy zmizel.
"Viděla jsi sama," pravil Rafael Saskii. "Až mě odsud vykopne, tak jsem v..., no prostě v místě, které se před dámou necituje."
"Neboj se Rafíku, všechno dobře dopadne. Cítím to," odvětila Saskie a vlepila Rafaelovi pusu na čelo.