13. Motivy

Vždy jsem se považovala za dívku znalou umění trpělivosti. Cvičila jsem se v něm a doufala jsem, že úspěšně. Vězení však představovalo neobyčejně těžkou zkoušku, v níž jsem téměř neuspěla. Nebylo mi tam zle, ale nemožnost ovlivnit či třeba jen zjistit cokoli mě ničila. Můj neklid ale zhoršovala i skutečnost, že čas, na který Old Shatterhand ohlásil svůj příjezd, se rychle blížil. Mou jedinou nadějí bylo držet se matčiny rady a snažit se zapůsobit na inspektora Terinku.
„Snad se nejedete přiznat,“ zasmál dotyčný po té, co se mi konečně podařilo vyprostit si s ním schůzku.
„Promiňte, to byl nevhodný žert,“ opravil se, když viděl můj výraz. „Co si přejete?“
„Nic překvapivého, chtěla bych vědět, jak se vyvíjí vyšetřování. A také bych vám ráda předložila několik svých pozorování.“
„Tak se posaďte,“ kývl směrem k židli. „Když já vlastně nevím, co bych vám řekl. Kromě vás máme ještě jednu podezřelou – hádám, že s ní bude souviset to vaše pozorování.“
„Jirka Orlická,“ odtušila jsem.
„Problém je, že zrovna ta má ještě horší motiv než vy.“
„Nesnášely se.“
„To ano,“ přikývl tlouštík, „jejich spor měl ale majetkový základ. Orlická možná Těšínskou nesnášela, ale její smrt jí velice zkomplikovala život.“
„Nemůžete mi říct víc?“ napjatě jsem poposedla na židli.
„To tedy nemůžu,“ otřel si pleš. „Rozhodně vám nemůžu sdělovat detaily vyšetřování. Ale podívejte, můžu pro vás udělat jednu věc. Jestli se se za vás zaručí někdo dostatečně důvěryhodný, zařídím vám propuštění z vazby.“
„Ale to je skvělé,“ zajásala jsem, „pan Náprstek určitě…“
„Pan Náprstek není zrovna dobrou zárukou toho, že nám neutecete na druhý konec světa. Vzhledem k tomu, že on sám už to jednou udělal.“
Má naděje pohasla. Nehodlala jsem se však zcela vzdát.
„A mohla bych s ním alespoň promluvit? Snad by mohl pomoci někdo z jeho přátel.“
Inspektor se na mě dlouze zadíval.
„Vite co?“ řekl zamyšleně. „Já nevěřím, že jste to udělala. Tu návštěvu vám domluvím. Ovšem pod jednou podminkou. Něco mi říká, že budete pozorovat dál a také, že mohla budete mít bystré oči. Pokud něco zjistíte, chci o tom vědět.“
Přikývla jsem. Nebyla jsem zcela přesvědčená, že mu můžu důvěřovat, ale popravdě, nic jiného mi nezbývalo.