12. Změny

V úterý ráno doktor Šrámek dorazil do Petrovic a kupodivu už tam Růža byla a měla hotový odběry i kafe k snídani.
„Copak, že tě z tý noční tentokrát pustili dřív?“
„Vrchní už se vrátila z neschopenky a ona chodí normálně brzy, tak když jsem zrovna měla všechny papíry hotový a nebyla akutní práce, tak mě pustila na autobus,“ usmála se Růža. „Stejně jste mi to zařídil úplně geniálně. Ani mi to nedošlo, že mi ta porodnice tolik chyběla.“
Doktor vytahoval snídani z tašky. Mlíko, rohlíky, pribináky.
„Vy jste vzal k snídani pribináčky?“
„Pramen zdraví z Posázaví,“ zarecitoval doktor. „Když jsem řekl paní Lukešový, že jsi zase po noční, tak mi je nanutila, že potřebuješ něco vydatnýho k snídani.“
Růža se zasmála a doktor byl rád, že ho tahle slovní výměna osvobodila od přímé reakce na Růžinu předchozí větu. Věděl, že to takhle má ke geniálnímu řešení hodně daleko. Růža sice nemusela zpátky na porodnici na celej úvazek, ale napsali jí hromadu služeb na porodnici a pokud se to zrovna nekrylo, tak jí zůstaly i ty již dříve vypsané služby na pohotovosti (i když by jí to takhle v dalších měsících už snad psát neměli), takže sloužila skoro obden. Na doktora tím zbyla hromada návštěv navíc (aspoň že Lhotu jim vzala Maruška Tauchmanová, i když víceméně načerno). Ale aspoň nemusí na starý kolena zacvičovat novou sestru a Růža zas nemusí být natrvalo v problematickým pracovním kolektivu.
Nakonec to přece jen okomentoval: „Hraní v kvartetu má svý výhody, ještě že je Ruda takovej kamarád s bukovinským primářem. Tehdy nás varoval, že se na to máme nachystat. Víceméně i s omluvou, že je bukovinskej primář v pěkným průšvihu, že nemá lidi, jak mu to tam ten mladej Šulc rozeštvává a že z toho navíc chce vedení udělat politickou frašku, aby se zavděčilo kovanýmu soudruhovi starýmu Šulcovi.“
„Fakt nevím, jak by to dopadlo, kdybych tenkrát k tý hlavní sestře šla sama. Když na mne spustili, že jsem za peníze pracujících vystudovala nástavbu na porodní asistentku a teď se vyhýbám práci v oboru…“
Doktor povzdechl: „Měli jsme hlavně kliku, že nemůžou nikoho sehnat na to místo sem na obvod, ta sestra, co měla jít místo tebe sem, ta to místo vysloveně nechtěla.“
„Není ani z Bukoviny, ale někde z kopců nahoře, měla by to sem příšerný dojíždění. Přitom vrchní mi dneska říkala, že je s tím takhle úplně spokojená, že denní služby celkem zvládají, protože na denní je tam standardně jako vrchní navíc, a tak že stejně hlavně potřebovala mít koho psát do služeb na noční a víkendy.“
„Ta vrchní vypadá jako docela rozumná ženská. Dost se divim, že to šikanování tenkrát nechala zajít tak daleko.“
„Furt přemejšlim, co jsem tehdy měla udělat jinak,“ vzdychla Růža.
Doktor řekl zamyšleně: „Ono, když někde narazíš na nějakýho komunistickýho papaláše jako je ten Šulc, tak tě to semele, ať děláš, co děláš. A v podstatě na tom byla asi stejně jako ty i ta vrchní a primář, jen vás to semlelo každýho jinak.“
„Překvapilo mě, že ani jedna z těch holek z ubytovny už tam není. O jedný vím, že se vdávala, ta měla známost, už když jsem tam byla. A Lindu, co tomu trojlístku víceměné šéfovala, tu prej vyhodili, moc jsem nepobrala důvod, prej měla se Šulcem nějakej průšvih. Moc jsem se ptát nechtěla. No a ta poslední odešla krátce po ní, našla si místo někde v kraji.“
„Co vím od Rudy, tak za průšvih mohl hlavně Šulc, ale svalil to všechno na ni.“
„A takový to byli kamarádi…“ řekla Růža spíš smutně a překvapeně, než že by to myslela jedovatě.
Doktor kývl. „Vim to jen proto, že nový místo pro obě dvě pomáhal bukovinskýmu primáři hledat i Ruda…“
„Nebylo to, jak jste tenkrát telefonoval do fakultky hlavní sestře?“
Doktor kývl: „U Rudy v Křižanově místo nebylo a holka stejně chtěla do někam města, tak jsem to s tou hlavní zkusil. Takový trdlo kůtě to bejvalo, když začínala na interně. Ale byla chytrá a hlavně cílevědomá a ve straně… a tak je z ní hlavní sestra. Neslyšela mě zrovna ráda, ona potřebuje spíš kamarádíčky s jiným kádrovým profilem, ale pro tu Lindu tam nakonec někde něco našla. Ono i ve fakultce mají místa, kam normálně nemůžou sehnat lidi – na kožním nebo na plicním...“

Růža začala uklízet po snídani a najednou se zarazila a usmála: „Ani jsem vám neříkala, nějak nebyl čas, jak jsem měla před tejdnem službu na Josefa, tak zrovna rodila Jana Vaňásková.“
„Jo? A tak má Pepíka anebo Pepičku?
„Josefa fakt nechtěla. Má kluka, Patrika.“
„Přiznej se, žes ji navedla!“ rozesmál se doktor.
Růža se taky culila: „Holka by bejvala byla Jana, v tom měla jasno, ale klučičí jméno nějak vymyšlený neměla a toho Patrika bylo dva dny před Josefem. Povidala, že jí se to líbí, že to je takový moderní, a babka že s tim bude taky spokojená, když to je podle svátku svatýho Patrika.“
„To jsem si mohl myslet,“ řekl doktor pobaveně.
„Ale bylo mi jí líto. Fakt hodně. Byla taková celá ztracená. Chodila jsem s ní po chodbě sem a tam celou první dobu porodní a kecaly jsme a kecaly, jen aby nemyslela na ty bolesti. Andrea se přestěhovala zpátky do Lhoty – bydlí s manželem v chalupě po starým panu Vaňáskovi. A tak Jana musela taky z Křižanova zpátky domů, asi to tam s tou jejich babkou nebude zrovna jednoduchý. A její táta je prej furt jak tělo bez ducha.“
„Ono si to sedne, miminko si prababku omotá kolem prstíku a novopečenýho dědečka by taky mohlo probudit z letargie,“ řekl doktor povzbudivě.
„Doufám,“ řekla na to Růža. „Byla jsem překvapená, že už je včera pustili, klučík byl celkem drobnej jen dvě kila sedmdesát - narodil se o třošku dřív, termín měla až začátkem dubna. Ale prej začal hezky přibejvat, tak šli domů a už jsem je tam včera nezastihla. Stavim se za ní odpoledne ve Lhotě, kdyby něco potřebovala.“
Růža koukla z okna a řekla překvapeně: „Hele pan Vaňásek!“
„Kterej?“ Doktor se probíral v papírech, nechtělo se mu otáčet k oknu.
„Václav. Jany táta, co jsme ho zrovna pomlouvali.“
„Obvykle chodí v Dolánkách. Co že jel sem?“
„Je celej popelavej. Vůbec nevypadá dobře.“
„Tak ho radši vezmem rovnou,“ zhodnotil to doktor.

Než se překulila půlhodinka, mířil Václav Vaňásek v sanitce na chirurgii s podezřením na prasklej žaludeční vřed.

Než se překulilo dopoledne, tak se mezi lidmi v čekárně nemluvilo o ničem jiným než o tom, že ve Vrchovině v JZD zavraždili předsedu Josku Vaňáska.