12. kapitola - Přemlouvání

Psí pečlivě uložila zápisník a obrátila pozornost ke mně. Chloupky na napruženejch zadních nohách se jí výhružně chvěly. Provrtávala mě pohledem.
“Potřebuju pomoct,” přiznal jsem.
“Cos zase zkonil Sedmičko?” procedila skrz kusadla.
“Nic,” bránil jsem se, “to Temní!”
Psí se uvolnila.
“Tihleti společenští hmyzáčci a jejich chrastění tykadýlkama,” ušklíbla se. Její zadní nohy se uvolnily do odpočinkovýho postoje.
“Naštvalo tě, že vás předběhli při nájezdu na bufet a sebrali všechny sušenky?” zeptala se, ale už mi zase přestávala věnovat pozornost. Nemohl jsem si dovolit ji ztratit!
Vyšplhal jsem se k ní a položil jí levou střední na třetí hrudní článek. Teprve když se mi podívala do očí, vybalil jsem svůj poslední trumf.
“Psí, Temní našli mezi sušenkami zbraň posledního soudu.”