12 - Hostinec na kraji nekonečna

Jako první pocítil následky černé hodinky Ethan. Zrovna se snažil natočit pivo, když se v trubkách ozval podivný zvuk. Něco tak neskonale ohavného nikdo ještě neslyšel. Celý lokál se k němu zvědavě otočil. Ethan se jen pousmál, jako že to je úplně normální a v duchu si oddechl, když se vrátili ke svým rozhovorům.

„Prosím, ať je jen nutný narazit nový sud,“ zašeptal s pohledem upřeným ke stropu. Sice nebyl věřící, ale při černé hodince neškodilo prosit ty nahoře. Kdyby existovali, mohli by se slitovat.

„Pravděpodobnost docházejícího sudu není moc vysoká,“ ozval se z kuchyně kyborg, který vše – tak jako vždy – monitoroval. „Sud jsi narazil přesně před 35 vytočenými pivy. Jelikož večer teprve začal, jako vždy jsi narazil sud s objemem padesáti litrů, tedy sta piv,“ pokračoval kyborg a Ethan drtil v zubech kletbu.

„Já vím. Asi se stalo něco s hnacím plynem,“ odpověděl Ethan chvíli poté, co se uklidnil a pokusil se natočit další pivo.

„Pravděpodobnost nehody způsobené špatným využitím hnacího plynu se blíží devadesáti pěti procentům,“ pronesl kyborg ve chvíli, kdy z trubky doslova vylítl proud zpěněného piva. Ethan, který se ten večer už jednou převlékal do čistého, byl zlitý od hlavy až k patě.

Kyborg jako by tušil, že momentálně není vhodné nic říkat, se vrátil ke své práci. Ethan s ledovým klidem uchopil utěrku, otřel si obličej a pokusil se vysušit vlasy. Následně na pípu pověsil cedulku, na kterou napsal „zasraná černá hodina“ a vyrazil do sklepa podívat se, jak se s danou situací poprat.

Druhá pípa zatím fungovala. Problém byl v tom, že v sudu, který k ní vedl, už v sobě měl stěží patnáct piv.

S trochou štěstí to za chvíli dám do pořádku a možná se stihnu i převlíct do čistýho, blesklo Ethanovi hlavou.

„Ethane, máme problém,“ ozvala se od dveří Becca. „Z druhý pípy pivo teče takovým čůrkem, že než natočím půllitr, je pivo zvětralý, že bys ho nedal ani úhlavnímu nepříteli.“

Než stihl Ethan jakkoliv zareagovat, Becca se otočila na kopitkách a s výkřikem: „Už běžím!“ byla tam tam.

„Tak jo. Než to tu nějak vyřeším, asi si dáme s černou i nostalgickou hodinku,“ pronesl do ticha a šel se podívat kolik dřevěných sudů s pivem tu má připravených.

Teď by to chtělo někoho silnýho, kdo mi s tím pomůže, pomyslel si Ethan.

„Hodil by se mi tu pár ruk na pomoc!“ zakřičel k otevřeným dveřím a začal přesouvat první ze sudů blíž ke vchodu.