Procházka

Irene v plné zbroji procházela chodbou plnou falz nejslavnějších obrazu. Za ní, po čtyřech na vodítku, obchodník s padělaným uměním a zbraněmi.
Zastavila se u Zrození Venuše. Pravicí si cudně zakryla prsa a zády se opřela o obraz.
„Nevypadá to lépe?“
Obchodník si stoupl.
„Nepoškoďte to!“
„Přinejhorším se to spraví, stejně to není originál!“
„Jste si s tím jistá?“
Irene se zasmála. „Jsme si jistá, tím, že za originál považován není a na tom záleží.“
„Přesně tak, stejně to umění tady mám jen proto abych tady umění měl. Živnost, rád to nemám.“
„Máte rád něco jiného,“ řekla a šlehla bičíkem.