Cesty

Slýcháme o nich v příbězích. O odchodu královských či selských synků do světa na zkušenou, o nečekaných výpravách tam a zase zpátky, o dobrodružných letech k nikdy neviděným hvězdám.
Potkáváme se s nimi v písních. Trampové, tuláci a poutníci je povýšili na symbol, na svoji modlu, kterým dávají různé přívlastky – blátivé, široké, nekonečné, úzké, zaváté, zmáčené deštěm, kroutí se, táhnou se až za obzor, vedou dál.
Pravdou ale je, že na nich nic zvláštního vlastně není. To tajemno, tu poezii jim vdechla ona odvěká lidská touha po objevení toho, co leží za dalším rohem, lesem, kopcem, obzorem.
Touha v nás.