Mňauestro

"Maminko, maminečko, nemůžeme zde kocoura nechati, on by bídně zhynul!" žadonil tragédův synek.
"Mami!" zaprosil chór všech souborových dětí.
"Dobře, pojede v košíku. Ale jestli uslyšíme jediné mňouknutí, letí z vozu, a přímluvci s ním, jasné?" zamručela po výměně pohledů mezi dospělými principálka.
Putování bylo veselé. Pod pálícím sluncem prozpěvovaly stříbrné fistulky Prší, prší, ve smrkovém lese znělo Pod dubem, za dubem a u potoka Červivý šátečku, kolem se toč.
Před městskými branami zarazil satirik první povoz. Znalecky naslouchal lehce ochraptěnému kvílení Bambini di Soubor. Pak pronesl: "Děcka, už toho nechte. Myslím, že si radní raději poslechnou árii kocouřího držkování."