„Pánové! Byly jste někdy na rovníku? Já bych mohl vyprávět!“ rozvalil se labužnicky Zoltán a hluboce si zavdal čaje. Byl to jeden z těch návštěvníků, co cestovali. Jeden z té pestré směsice hostů, kteří sem pravidelně chodívali bavit se, o svých cestách, zkušenostech.
A zatímco já cesty trávil většinou po obchodních jednáních, on si cestování užíval jako pravý gurmán. Všude bych zdejší a nic mu nebylo proti chuti. Stejně, jako ten vyloženě hnusný, odporně hořký čaj. Dovezený odkudsi z hlubin tajmné Indonésie. Někdy mě napadalo, že, pokud je tam všechno tak trpké, jako ten čaj – asi si ji nechám ujít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jéje, to tedy nevypadalo moc
Esclarte
Jéje, to tedy nevypadalo moc lákavě. Ale pro někoho, kdo nikam nemůže, možná aspoň útěcha.