Kruh

Měli vědět, že nic není dokonalé. Při pohledu zpět, při pohledu v kontextu celých lidských dějin, to bylo jasné. Ale kdo se dnes zabývá lidskými dějinami... a kdo se jimi konec konců zabýval tehdy; v době, kdy továrny na okraji Nového Soulu opustili první fabrikanti.
Stejné, geometricky vykroužené tváře, lesklé vlasy, lehké úsměvy. Těla, která svými proporcemi odpovídala soudobému ideálu krásy. Vítěžství tvaru. Dokonale bezobsažné formy.
A přece by už tehdy kterýkoliv historik varoval před momentem, který nutně musel přijít.
V každé epoše lidských dějin se totiž jednou najde bytost, která řekne ne.
A kruh, jediný dokonalý tvar, se uzavře.