Vyhoštěna

Bývala jsem někdo. Měla jsem moc. Všichni mě obdivovali.
Občas jsem měla slabé chvilky, chovala se vlídně, ale to mi nikdy nebylo po chuti. Největší radost mi dělali, když se přede mnou plazili, prosili, zbožňovali mě.
Pak přišli oni.
Vzbouřili se.
Nyní jsem jen prázdný kouř v křehké skořápce. Uvězněná v kůži slabého chlapce.
Jeho moc nade mnou sílí a já se ztrácím. Cítím, co cítí on, vidím, co vidí on. Užírá mě to zevnitř.
Ale můj návrat se blíží, portál se otevírá… chybí jen Klíč.
Najdu ho, jsem přece Bůh.
Ale on umírá a já se vytrácím s ním…