Snění

Bim bam.
Zpozorním, když k mým uším dolehne kostelní zvon.
Půlnoc.
Čas jít.
Rozhlédnu se. Mám pocit jako by mě někdo pozoroval, ale nikoho nevidím. Jen na konci ulice se zastavila parta mladých lidí. Užívají si páteční večer.
Bezděky se zamyslím.
Jaké by to asi bylo v jejich kůži?
Bezstarostně žít. Užívat si každé chvilky, tak jak jsem to nikdy neuměla. Každý pátek navštívit jiný klub. Pít, kouřit, možná zkusit nějaké drogy abych věděla jaké to je...
Bim bam.
Povzdechnu si a vydám se domů
Tohle nikdy nezjistím, ale rozhodně nechci být v kůži toho, kdo okusí hněv mého stvořitele.