Izák nejni blbej

"Otče, přinesl jsem ti pochoutku," snažil se Jákob napodobit Ezauův hlas. Pod kůzlečíma kožkama ho svědily ruce.
"Polož to sem, ať na to dosáhnu. Zrak už mi moc neslouží," zabručel Izák. "Ale nos mám pořád dobrej. Co to máš za smradlavý šaty?"
"Všechny ostatní jsou v prádle, otče."
"Hlas taky neumíš měnit, Jákobe," pokračoval Izák. "A to na rukou je co za podvod?"
"To mě navedla maminka..."
"Tak si sedni a poslouchej. Já ti teda požehnám, když o to tak stojíš. Ale máš jediný štěstí, že mě ten tvůj brácha včera nasral tak, že se ještě teď z toho klepu."