Od brodu

Jan ze Stříbra přerušil práci a zachmuřeně se podíval směrem k řece. Od brodu proudilo nečekané množství lidstva všelikého, v tváři se jim zračil buď strach, či snad překvapení. Němčák z protějšího loubí němě kývl hlavou ku lávce, která s děsivým praskotem hroutila se do kalných vod Vltavy. Jan rychle nejdražší nástroje pobral a do kožené zástěry naházel, vyběhl po uzoučkém schodišťátku pod střechu.
V brzku se v malém prostoru pod krovy natěsnalo lidí na třicet, všichni klidní, ověšení tím nejcennějším. Někteří brzy počali si povídati, věděli, že voda, která pravidelně ve stejný čas prolívá ulice, do půl dne zmizí.