Hlad

Svět zahalí temnota. Na vše padne mrazivé ticho.
Ticho narušované osamoceným vytím psů, pronikavým troubením taxíků, křikem udušeným v samotném zárodku. Ticho podbarvené dunivou hudbou nočních klubů.
Hodiny na radnici odbijí desátou. Tělo v mém náručí těžkne, umírá.
Odpočítávání začíná.
Před sebou mám pár hodin klidu. Chvíli, kdy mohu vstoupit do jednoho z klubů. Vmísit se do davu smrtelníků, bez obav z nedostatku vlastního sebeovládání. Čas, po který si mohu plně užívat svého příliš dlouhého života.
Jednu, dvě, tři... s léty cviku i čtyři hodiny.
Než se naději je zase tady.
Hlad vystrčí své ďábelské růžky.
Vyhlíží svojí další oběť.