Doma

Rozhlédl se po skromné místnosti. V krbu ještě blikaly poslední žhavé uhlíky. Do okna vytrvale bubnoval déšť. Odložil promočený plášť a zapálil svíci. Malým domkem se nesly opatrné kroky. Zastavil se až u prostého lůžka. Ležela v něm mladá žena. Tmavé vlasy jí spadaly do tváře. Maličké děvčátko jí spalo stulené v náručí. Usedl na kraj postele. Žena se pohnula. Otevřela oči.
„Roberte…“
Pohladil ji po tváři. Jemně. Váhavě. Jakoby se bál, že se rozplyne.
„Jen spi, ženo. Zítra je taky den.“
Políbil ji na čelo. Spokojeně se usmála.
Její muž je doma... Než opět přijde obálka s červenou stuhou.