Čas se krátí

Zoufale se plíží večerní tmou, padá po zakopnutí o kořeny a zase tvrdošíjně vstává. Musí jít vpřed, musí dorazit včas. Proč, proč zrovna teď muselo auto vypovědět službu, když už má jen pár minut a potřebuje urazit dvacet kilometrů? Dává se do běhu, vědom si toho, že tím to rozhodně nevytrhne, vzdálenost je příliš veliká a čas se krátí. Každá minuta je kritická, má zaručené zprávy, že jich na ni bude moc. Vyklopýtá na silnici a srdceryvně mává na projíždějící auto. Sláva, zastavuje! Od rozcestí dobíhá poslední kilometr. Dokázal to! Za maminčinou svíčkovou by klidně běžel až na kraj světa...