Spojen se zemí

Nezapadal. Jen proto, že je odjinud. Že se jako kluk neprocházel po stejných cestičkách jako oni. Že se poprvé nelíbal za stejným růžovým keřem. Že jeho “A” je protáhlejší než to jejich.
Smáli se mu. I ti zdvořilí. Ti se vysmívali za zády. Bolelo to víc, než výsměch z očí do očí.
Když ten skrývaný výsměch zahlédl i v těch nejkrásnějších očích na světě, uzrálo v jeho srdci to nejpevnější rozhodnutí. Sklonil hlavu a došlo mu, co musí udělat, aby ho konečně brali vážně. Musí se od rodné hroudy konečně radikálně odříznout.
A tak šel a pořádně si umyl boty.