Zahradník

Svou nevidomou tvář nastavil prvním ranním paprskům. Chvíli se jen nadechoval studeného vzduchu, představoval si trávník plný rosy.
Sehnul se a promnul trochu černozemě mezi prsty. Pousmál se, včerejší zalévání odhadl přesně.
Poklidně přešel k jahodovému záhonu. Jemně se rukou dotýkal hlíny mezi sazeničkami, dokud nenarazil na nějaký plevel. Ten bez milosti přistál v kyblíku.
Tiché kroky od domu, otočil se, vstal a usmál se: „Dobré ráno, princezničko.“
Do rukou mu vložila naťuklý bucláč se šípkovým čajem.
„První jahody už jsou místy narůžovělé,“ začala líčit, „V trávníku vyskakují první sedmikrásky, bílé s červeným okrajíčkem.“ Už padesát let byla jeho oči.