Samota

Lesem se linul zpěv ptáků. Pavel kráčel sám po pěšině.

Byly to dva roky, co se rozešel s přítelkyní. Nebyl šťastný a potřeboval se "najít". Jenže to nezvládal v přítomnosti jiných lidí.

Vysmála se mu tehdy, že z něj bude poustevník v jeskyni.

Ty dva roky byly hodně střídavé a náročné. Nějakou dobu byl sám. Nejeden toxický vztah se mu vrátil a nafackoval.

Ale postupně se měnil. Rostl. S každým výletem. S každou vyhozenou nadbytečností. S každou vlídnou myšlenkou k sobě.

Byl sice v lese sám. A už se ani nedivil, že mu může být hezky i samotnému.

Kráčel dál.