Spánek spravedlivých

Tiskl si na hlavu polštář, ale nepomáhalo to.
S nadávkami se vyhrabal z postele a šel si zajistit klid.
Vytáhl oba štěbetaly na chodbu.
„Tohle musí skončit,“ syčel, „a protože se nedokážete k ničemu odhodlat sami, tak vám to usnadním. Alice, Maurice tě miluje, je to moula, neřekl ti to a furt po tobě vzdychá. Maurice, Alice s tebou chce žít a všechny ty věci. Vyřešeno. A teď držte hubu a táhněte zpět do svých rakví.“
Dusal chodbou pryč a už se viděl zpátky pod dekou
„Myslíš, že věděl, že na sobě nic nemá?“ špitl Maurice.
Alice jen zavrtěla hlavou.