Král je mrtev, ať žije...?

V paláci bylo ticho. Ticho, které nastává, když umírá král. Nikdo se neopovažoval mluvit nahlas, všichni předstírali optimismus a zastírali nejistotu ohledně budoucnosti.

Nejtěžší ticho bylo v oné komnatě, kde na měkkých matracích leželo hubené, bledé a zpocené tělo mladého krále.

"Milosti... je čas..." zašeptal vévoda z Northumberlandu.

"Už...?" zasípal král.

"...čas pomyslet na věci příští, nejen na vaši nesmrtelnou duši, ale i na Anglii."

Chlapec přikývl.

Northumberland si odkašlal. "Jistě chápete, že vaše sestra Marie by..."

"Ne..."

"Co vaše sestřenice? Jmenuje se Jana, jako vaše matka." A je to moje snacha, nedodal vévoda.

Eduardova ruka se natáhla k podpisu.