Elena právě podává večeři

Anežka vysíleně brázdí spálené stráně. Heřmánek. Heřmánek je půl zdraví, říkává teta Janka. Hlavou jí běží vzpomínka na poslední návštěvu, na Giuliův vyděšený obličej, na jeho mámu svírající v náručí vyhublé tříleté tělíčko smýkané horečkou. Na Rinčiny oči, skelné a nevidomé. Takhle to přece nemůže skončit! Malí a nevinní mají žít šťastně až navěky. A ona pro ni nemůže najít ani ten zatracený heřmánek.

Když s hrstičkou pomačkaných bylin a klesajícím sluncem v patách doběhne do hostince, Giuliova máma právě do misek nabírá spařený jetel, sedmikrásky a vodu s trochou kukuřičné mouky. V Anežce se všechno sevře. Už je rozhodnutá.