Spící bůh

Elio seděl v kanceláři, bušil do klávesnice a nenáviděl celý svět. Býval docela šťastný. Měl přátele, cíl a tak vůbec. Co na tom, že tím cílem bylo přivést k životu prastaré božstvo. Byl dokonce připravený mu poskytnout vlastní tělo. Všechno krásně běželo - dotek  moci, polibek slunce... A pak tam vtrhli ti dva a rituál přerusili vprostřed. Výbuch uvolněné moci smetl všechny. On sám přežil jen čirou náhodou. Ale přišel o všechno a...

Najednou mu v hlavě zazněl neodbytný hlas.

„Stále máš polibek,“ šeptal. „A síla čeká!“

Elio se po dlouhé době usmál.

„Mám polibek,“ oznámil vyjeveným kolegům a opustil kancelář.