Ó Ignatie,
jenž lesem lidských poklesků
klestíš si cestu důsledně,
tak jako důsledně se straníš péče
o svůj knír a své prostěradlo
Ó Ignatie,
který vedeš dělníky na barikády
a v hodinách největšího pokušení
utěšuješ filosofií rozpálená čela
porobených
Ó Ignatie,
když Štěstěna sráží tě pod kola
vozíku s párky,
ty, který povstáváš ze stoky,
dál táhneš ulicí —
Nový Orleans bude dobyt!
Ó Ignatie,
v ušance balon korunovaný,
poslední z rytířů civilisace.
Proti všem šlapkám, nočňátkům,
pervertům, matkám a policajtům!
Ó Ignatie,
nenechej chlopeň cloumat
svým majestátem!
****
Óda je samozřejmě čistě ironická. Ačkoli Ignatius J. Reilly je postava z mojí nejoblíbenější knihy, ve skutečnosti bych s ním nechtěla být ve stejné místnosti ani pět minut.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit