S dobou nebo proti ní

Vešel do třídy a posadil se za katedru. Celou cestu od dveří k židli měl sklopené oči. Nechtěl se na ně dívat. Zapsal do třídnice, připravil si materiály a pak už nebylo zbytí. Musel jim čelit. Och, jak je nesnášel. Ty jejich uhlazené paličky s ofinkou, která padala do očí tím neskutečně rozčilujícím způsobem. Další nechutná módní invaze, stejně odporná jako dlouhé vlasy, účesy na ježka či dohola. Se zvoněním si sbalil věci a spěchal do svého kabinetu. Zrcadlo stálo u dveří. Podíval se na své vyčesané černé vlasy zářící gelem a lehce pohladil elvisovskou vlnu. „Nikdy tě nezradím, Králi.“