Nežeňte se, drahý, drahá, aneb marná lásky snaha

Tak nějak jsem si při psaní vzpomněla na svůj oblíbený muzikál Johanka z Arku, konkrétně na pasáž: 

"To, já ji varoval, ať věří jenom sobě, že z rukou nepřátel ji hlasy nespasí. Řekla, že do roka prej stejně bude v hrobě, měl jsem ji jen líp hlídat, hlasy, nehlasy." 

Jinak volně inspirováno vztahovými komplikacemi v právě shlédnutém muzikálu Devět křížů (mimochodem... kdo dosud neviděl, je volně přístupný v i-vysílání ČT, ale už jen do 10. 4., tak si ho nenechte ujít, vřele doporučuji) a oblíbenou hláškou mého manžela, že když se ho kamarád cestou na svatbu ptal, jestli si to nechce rozmyslet, neměl tu možnost návratu zpět hned tak rezolutně zamítat.  Jsme svoji krásných devět let a doufejme, že nám to ještě nějaký ten pátek vydrží :-) V dubnu se mnou pokaždé musí mít svatou trpělivost... a nejen v dubnu :-D

P.S.: Název povídky značí, že se děvčata nemají nikam hnát a chlapci ženit... trošku jsem si pohrála s dvojsmyslem toho slova.