Poválečné sny H.G.

"Už jdou!"
"Mají vidličky!"
Výkřiky. Zmatek. Strach. Dívá se vyvalenýma očima.
"Ranění ke mně! Zásahy rajčetem sem! Opaření polévkou támhle! Crabbe, co tu
- ach bože, jak se vám tam ta lžíce dostala?"
"Co vlastně chtějí?"
"Platy! Dovolenou! Zaměstnanecké výhody! Kdo jim tohle nakukal?"
Nasucho polkla. A pak je spatřila: šiky drobných lidiček chřestících kuchyňským náčiním, a velkou vlajku sešitou ze zástěr. SMRT UTISKOVATELŮM! SKŘÍTKOVLÁDA NA VĚČNÉ ČASY!
"Hermiono!"
S výkřikem spadla z postele.
"To... to nic," vykoktala, když ji bral kolem ramen.
Nic mu neřekla. Považoval to za jeden z těch poválečných snů, které mívali všichni.
Příštího rána zrušila SPOŽÚS.