"Čekal jsem vás, Doktore," pronesl měkkce lev, zatímco dále pozoroval životem hemžící se údolí.
Stařec v těle jinocha se vedle něho posadil.
"Je mi to líto."
"Co se dá dělat. Co se stalo, stalo se."
"Až dneska odejdu, budu muset skuliny do tohohle paralelního vesmíru uzavřít nadobro."
"Už bylo na čase."
"Bude všechno v pořádku?"
"Reziduální časová energie tady dělá divy. Poradím si. Ale poradíte si vy beze mne?"
"Já? Ále. Žiju už přes devět set let, je na čase si zvyknout být samostatný."
"Nemít se s kým podělit o to břímě by vás mohlo jednou zničit."
Doktor smutně přikývl.
Ponaučení: Mít komu se svěřit vám jednou může zachránit život. Nebo něco takového.
Líbí se mi představa Aslana jako bývalého společníka uvězněného v paralelním universu. Všechno by se tím nenásilně vysvětlilo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné. Ten nápad se mi moc
Kirsten
Krásné. Ten nápad se mi moc líbí.
Splněné zadání?
Nifredil
Drahá Laylo TB,
nad tvým drabble jsme s KaŤužkou dlouho diskutovali, bohužel jsme se ale shodly, že úplně nevidíme v tvém drabble bajku. Prosíme tě tedy, abys nám napsala mail (drabble.sos na gmailu, nebo také ve FAQ je celý) a obhájila si, proč si myslíš, že jsi napsala bajku. My ani jedna si nechceme nárokovat patent na pravdu a literární styly opravdu nejsou náš obor. Tak nám napiš a my si rozmyslíme ten bod.
Díky:)