Netopýr a had

Malý hádek se plazil k nízké větvi stromu, na níž byl hlavou dolů zavěšen černý netopýr.
„Strýčku, strýčku!“ syčel. Netopýr otevřel jedno oko a pohlédl na mládě vražedným pohledem. To zpomalilo a s úctou se pod něj doplazilo.
„Já jenom… chtěl jsem se zeptat…“ syčelo ustrašeně a netopýr otevřel i druhé oko.
„On totiž… moudrý sovák s plnovousem povídal, že jsi nesmrtelný.“
„To jsem,“ odvětil netopýr.
„Ale vždyť orlové tvrdí, že každý zemře a nikdo není moudřejší než oni.“
„Jednoho dne zemřu.“
„Ale…“
„Pořád budu žít v srdcích žen a dívek. I když mne velký had zabije, stále tu budu.“