Na paloučku hopkají zajíčci. Za smrkem sedí starý lišák. Zakýve packou do zákulisí, přivolá lištičku.
"Neteřinko moje, dívenko zrzavá, chceš udělat dobrý skutek? Hleď, tam jsou dva zajíci, protivní všemu lesu. Každému už vadí to jejich poskakování a dupání. Podívej, jaké mají běhy, silné, masité. Běž, má milá, přines je k obědu!"
Lištička se opatrně plíží. Vyskočí, rozbíhá se na zajíčky.
Zajíci kličkují. Jeden nakopne lištičku do čenichu. Druhý ji štve slalomem mezi keříky. Nakonec se lištička chytne za srdce, padne bez dechu.
Lišák pokrčí rameny a zakýve packou do zákulisí.
Děti v hledišti škytají smíchem.
Přemýšlet budou až doma.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pokud vůbec (budou ty děti
ioannina
Pokud vůbec (budou ty děti přemýšlet).
Nezbývá doufat, že aspoň
Tirik
Nezbývá doufat, že aspoň některé.
Ty ostatní se časem stanou buď samy takovými dobrotivými strýčky, nebo jim padnou za oběť jako lištička.
Však to znáš. Tak už to je s dětmi a školními divadly pořád. :-)