Jako rodilá pražanda se spoustou kamarádů z Brna podotýkám, že je to myšleno s velikou nadsázkou
"Kdy mě konečně seznámíš s vašima?" Tak tuhle otázku několikrát přešla výmluvami, nejdřív poměrně důvěryhodnými, později čím dál tím víc průhlednými. Vzpomínka na tátu, jak se chvástá v hospodě i před rodinou, že jestli holka přivede domů Pražáka, zláme hnáty oběma, jí děsí tím víc, čím je její vztah s Pavlem vážnější.
Proč se jen musela narodit v Brně? Proč jen on musí být z Prahy? Ze vzájemné řevnivosti obou měst měla vždy legraci, teď už jí to ale tak zábavné nepřišlo. Prostě Pavlovo rodné město musí nějak ututlat, zatajit, zakamuflovat. Snad to pochopí, pokud nechce budoucího tchána rozžhavit doběla.
A fórek nakonec:
Sedí Pražák s Brňákem v hospodě a Brňák povídá: "Ty, víš, co my si o vás Pražácích v Brně myslíme?"
"Nevím," odtuší Pražák.
"Že jste pěkné sv...!" řekne Brňák.
"A hele, víš co si o vás Brňácích myslíme my v Praze?"
"Co?" zeptá se bojovně Brňák.
"Vůbec nic," praví Pražák.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit