Líhnutí Leontýnky

Simbacca seděl v jeskyni, užíral pražené šváby a čekal.
V malém kamenitém hnízdečku pod infrazářičem leželo vajíčko, z nějž se mu každou chvíli vylíhne jeho vlastní zalaaca, a on si představoval, jak asi bude zatím neznámá kráska vypadat. Určitě bude nádherná, modrá jako voda v jezeře, sem tam tmavší puntík a nádherný hřebínek, a taky silná, aby s ní mohl jezdit na dobrodrůžo výpravy po okolí. Už měla i jméno.
Ozvalo se křupnutí, jak se soustředěním kousl do prstu, a souběžně praskla i skořápka.
Byla vážně pěkná, vypadala zdravě, ale žlutý pruh nasvědčoval tomu, že bude potřeba vymyslet vhodnější jméno.